DOVOLENÁ NA LODI?

Slunko, moře, písek, palmy.. ne každému stačí rozvalit se na celý den na pláži a nedělat vůbec nic. K této skupině lidí se také řadím a chtěla bych se s Vámi podělit o prázdniny poněkud jiného rázu. V létě jsem strávila 20 dní na plachetnici.

Všechno to začalo jednoho srpnového rána na letišti v Praze. Tašky nacpané k prasknutí (na kufry rovnou zapomeňte, potřebujete něco skladného, protože na lodi není úložný prostor nazbyt), nervy na pochodu, ale za pár hodin nás už vítaly sluneční paprsky na ostrově Kefalonie. Mám velkou slabost pro řecké ostrovy, řeckou kulturu, jazyk a Řecko vůbec. V mém životě byly asi jen 3 roky, kdy jsem léto nestrávila právě zde. Tudíž když byla možnost vydat se prozkoumat několik ostrovů z lodi, neváhala jsem ani vteřinu. Jednou bych se v Řecku klidně i ráda usadila, nebo tu měla alespoň letní "sídlo," ale o tom třeba zase příště.
Hned, co jsme hodily věci na loď, běželi jsme na pláž, zaplavat si. To léto jsem asi 2 týdny zpět již v Řecku byla, ale moře mi chybělo úplně stejně, jako bych ho viděla po několika měsících. Noc jsme strávili na lodi v malém soukromém přístavu nedaleko od té pláže.

Hned ráno jsme vyrazili dál. Čekalo nás hlavní město ostrova- Argostoli. Tentokrát jsme kotvili v poměrně větším přístavu a kolem nás bylo několik luxusních jachet, plachetnic a tak vůbec. Z návštěvy tohoto místa jsem si ale odnesla pravděpodobně jeden z největších zážitků. Měla jsem tu čest vidět KARETU OBROVSKOU. Největší překvapení bylo, že nebyla jen jedna, ale celkem jich byla asi šest a ještě byly přímo u nás. Bylo očividné,že se jim líbí pozornost lidí a vystavovaly se nám přes hodinu určitě.
Následující den jsme objevili zátoku, která mi připomínala takové ty nádherné pláže někde v Karibiku, stálo to opravdu za to. Doplavala jsem z lodi na jednu z nich, na tu z pevniny pravděpodobně přístup ani nebyl a prozkoumávala jsem to tam asi až do oběda. Jelikož většina míst na ostrovech, kde jsme byli, byla poměrně odlehlá od rušných center, na nákup jídla jsme se dostali třeba jednou za dva až tři dny. Ale musím říct, že bylo perfektní být oproštěna od toho uspěchaného moderního světa. Na lodi jsme sice měli wifi, ale když jsem ji využívala, tak převážně večer a to ke sdílení fotografií (klasika).

Následující ostrov byl Ithaki. Tady jsme kotvili v poměrně velké zátoce s nádhernými katamarány a potkali jsme i loď s Čechy. Na tomto místě jsme zůstali dvě noci, bylo tu nádherně, na ostrově byl navíc krásný opuštěný kostelík a starý domek. Přesně tak si představuji ráj na zemi. Bylo tu i několik útesů, kde se obzvlášť líbilo mořským hvězdicím. Nádherné, pestrobarevné a obrovské. Několik jsme jich i vylovili (potom samozřejmě opět pustili).
Den poté jsme si opět našli malou klidnou zátoku a rozhodli jsme se rozdělat na plážičce oheň, opéct něco k jídlu, posedět a koukat na hvězdy,povídat si.. zkrátka ideálně strávený letní večer. Moc ráda na to vzpomínám, jsou to přesně ty momenty, kdy se nemusí přihodit nic zvláštního, může to být úplně obyčejné, a přitom víte, že to byl jeden z nejlepších večerů vašeho života.
Zásoby jídla se opět zmenšovaly, takže nám nezbývalo nic jiného, než vyhledat větší město, nejlépe s restauracemi a supermarkety. Na oběd jsme klasicky zašli na můj milovaný pita gyros a doplnili jsme lednici. Bylo to druhé největší město ostrova, a přitom tu bylo pár domů, několik restaurací a asi 2 mini markety.
Návštěva dalších dvou ostrovů mi v hlavě utkvěla výborně, názvy ostrovů bohužel nikoli, jen vím, že to bylo dost podobné názvu Ithaki a nešlo to pomalu najít ani na mapě a byly naprosto neobydlené. Jednou večer jsme nedaleko lodi zaslechli mečení. Byla to koza, která se nějakým zázrakem dostala asi do poloviny skály, která byla naprosto kolmá, zasekla se a nemohla se pohnout. Vydržela tam dva dny a další kozy ji dokonce přišly na pomoc. Kdo ví, jak to s ní dopadlo, naše cesty se odloučily a my museli pokračovat dál. Kdo ví, třeba si tam ještě mečí doteď (haha).
Dva dny jsme strávili i na Lefkádě, kde jsem byla naposled jako hodně malinká. Je tu pěkně, ale už to nejsou ta klasická klidná místa, ale rušnější letoviska, proto na opuštěné ostrovy vzpomínám radši. Každopádně na nákupy jídla opět ideální místo.
No a blížíme se pomalu ke konci naší výpravy. Poslední dny před odletem jsme trávili na ostrově Zakynthos (odtud jsme i odlétali domů). To je opravdu nádhera. Turisty poměrně často navštěvovaný, ale ta zdejší příroda, to je opravdu něco. Nemohli jsme samozřejmě vynechat ani všude známý shipwreck a vyhlídku na něj. Tam jsem byla svědkem žádosti o ruku, popravdě, ten výhled by dostal do kolen každého.

Dostali jsme se i do zdejších jeskyní, což je možné pouze z vody, takže loď byla samozřejmě výhodou. Půjčili jsme si tu ale i auto, protože zde bylo tolik k vidění, objeli jsme ostrov i ve vnitrozemí a zajeli třeba na olivovou farmu. Poslední dny utekly jako nic (celých 20 dní vlastně tak šíleně rychle uteklo) a byl to relax k nezaplacení. Pokud byste měli v životě takovou možnost, určitě neváhejte, je to nezapomenutelný zážitek a musím říct, že mě v životě velmi obohatil. Snad to nebylo naposledy a příště třeba na celé prázdniny (hahaha)!
Lodní dobrodružství by mohlo být i 3x takový článek, ale komu by se to chtělo číst. Tohle je myslím poměrně výstižné shrnutí obohaceno i o pár fotek (bez nich by to asi ani nešlo).
Snad se vám článek líbil a budu se těšit zase příště,
Vaše D.D.